Zahoďte masku – buďte sami sebou 🙂

Zavřete na chvíli oči a vybavte si obraz naší země, mám na mysli obraz planety, třeba ze satelitu, nebo z vesmírné stanice.

Vidíte ji?

Nádherná převážně modrá, místy se mísí hnědá a zelená. Někde je něžně zahalená do bílých oblaků.

Je dokonalá a nádherná taková, jaká je

Je to Země. Nesnaží se podobat jiné planetě, je prostě taková, jaká je. Je sama sebou a ve všech směrech dokonalá, každý ji na první pohled pozná. Má nezaměnitelný vzhled a podobu.

Pojďme blíž

Je zřetelně vidět, kontinenty, vodu, zeleň,…
Ještě blíž – co vidíte?

ŽIVOT

Nepřeberné množství obrazů se nám míhá před očima, jako bychom letěli nad zemí a sledovali celé to dění zrychleným pohledem.

A najednou si uvědomíme, že jsme součástí toho všeho. Všechno do sebe zapadá a vše na sebe navazuje, jako by to byl jeden obrovský organismus – a on vlastně je :-).

Tohle vše se dá vidět z nadhledu. Pohledu shora na větší plochu.

Co vidíte dál?

Rostliny v krajině, zvířata a také spoustu lidí. A o těch dnes chci mluvit 🙂

Lidé jsou úžasné bytosti, někdy si ani neuvědomují, jak moc.
Každý člověk je jiný, každý z nás má jinou tvář, barvu pleti, jinou postavu, jinou národnost a přece mají všichni něco společného – žijí na planetě Zemi.

 

Podívejte se opět z nadhledu, co vidíte? Jak vlastně vypadá člověk?

Má hlavu, krk, ruce, trup a nohy. To přece ví každé malé dítě, řeknete si. Dítě nevidí rozdíly mezi svými kamarády, přáteli či úplně cizími dětmi. Nehodnotí barvu pleti.

Kdy dospělý člověk přestal být dítětem?

Když vyrostl a dospěl? Proč dospělý člověk zapomněl, že všichni lidé jsou si rovni. Hodně jsem přemýšlela o tom, co se s námi během života vlastně děje. A pokusím se předložit můj názor a to ten, že člověk, když dospívá, přestává být sám sebou.

Proč?

Protože buď přijme, nebo si sám zvolí MASKU, za kterou se schová buď dobrovolně, nebo jen, aby splynul s davem a nevyčníval.

Člověk je asi jediný tvor na světě, který dobrovolně zapře sám sebe.

Ruku na srdce:
Nepřemýšleli jste někdy o tom, že byste chtěli být někým jiným, nebo někde jinde a žít jinak?

Co takhle být sám sebou?

Být ve svém těle, nalézt opět to dítě, kterým jsme kdysi byli. Lezli jsme po stromech, hráli si s kotětem, nebo jen tak na honěnou s ostatními dětmi.

Kde je schovaný ten pocit štěstí, když vás táta nebo máma učili jezdit na kole.

Kde je ten pocit štěstí, když jste se poprvé rozjeli úplně sami?

Vzpomeňte si na tu radost 🙂

Samozřejmě každý má své zážitky a mohou se lišit, o to nejde. Jde o to sundat tu masku, co dobrovolně nosíme.

Záměrně píšu slovo dobrovolně, protože na počátku bylo naše rozhodnutí si masku nasadit.

Ať už to bylo ze strachu, že nás ostatní nepřijmou, nebo dokonce potrestají. Nebo to bylo pohodlnější skrýt se za masku, aby nám ostatní nemohli ublížit. Důvodů byla spousta.

Jde o to uvědomit si tohle – jsem opravdu šťastná, šťastný?

Máte mé upřímné blahopřání, pokud odpovíte ANO.
Gratuluji vám.

Je spíš pravděpodobné, že více nás odpovědělo NE, nejsem.
Člověk, když je nešťastný může ubližovat sobě, nebo i ostatním aniž občas ví, proč.

Vzpomeňte si, co se děje ve světě, vidíme to každý den.
Lidé proti sobě válčí, útočí na sebe a proč? Ví to vůbec někdo?

Napadla vás někdy otázka, PROČ?

Možná je to i tím, že člověk stále žije s přesvědčení –
Oko za oko, zub za zub. Jenže tohle už dávno neplatí.

Otevřete oči, zahoďte masku a buďte sami sebou. Ohromě se vám uleví. Najděte opět sami sebe. Nemusíte hrát nějakou roli, jen proto, aby vás měli druzí rádi.

Víte, na čem opravdu záleží? Jediná věc na světě, která může přinést do vašeho života radost je:

SEBELÁSKA

Začněte mít rádi sami sebe. To je ta nejdůležitější věc na světě.
Když budete mít rádi sami sebe, budete mít rádi i ostatní a
celý svět.

Uvědomte si, že každý člověk je zde proto, že má
svou roli a učí se. Nehodnoťte tedy jeho cestu – nešli jste v jeho
stopách.

Vy máte tu svou a ta je správná – přijměte se takoví,
jací jste. 🙂 v KAŽDÉM OHLEDU JSTE ÚŽASNÍ A DOKONALÝ 🙂