Proč jsem si založila blog a začala psát?

Všechno to začalo, když jsem se rozhodla změnit svůj život a to doslova od základu, protože jak se říká “už někde tam byl zakopaný pes“.
No jo, ale rozum se mi stále snažil namluvit „ nech to být, není to tvůj pes“ 🙂

Neměl pravdu – sundala jsem růžové brýle

A na vše jsem si musela přijít sama . Jak už jsem psala v mém příběhu, vše začalo běžnou nespokojeností.
Pár let to takhle běželo dál a já poslušně poslouchala své vlastní vnitřní nastavení, že správná manželka, matka a žena jako taková musí zvládat zaměstnání, postarat se o rodinu, být perfektní ve všem.

Stále usměvavá a upravená, musí sdílet sporty a koníčky rodiny.

Převzaly jsme vzory svých maminek a dál jsme se podílely na destrukci svého života – DOBROVOLNĚ.

Známe to asi všechny. Jenže tohle nastavení se začalo rozpadat. Rozpadalo se ve chvílích, když jsem si uvědomila, že dělám vše, protože MUSÍM, ne protože chci.

Kam se vytratila RADOST?

Cítila jsem se mizerně, když jsem musela volit mezi výletem na kolech s rodinou a horou prádla k žehlení.

Volila jsem mezi procházkou po lese a uvařením večeře.

Samé volby a většinou jsem zvolila špatně.
Uvědomovala jsem si stále více, že chodím z práce, která mě nebaví vyčerpaná.
Doma mě čekala druhá šichta a do toho ještě výčitky, že pro sebe nic nedělám, nesportuji.

Nestarám se o sebe.

Výsledek? Nadváha.

Víte, člověka dost raní, když vám druhý řekne „ máš víc sportovat, méně jíst“

a podobné bláboly, ale nechápe, jak to máte zvládnout.

Když jste vyčerpaná a nemáte energii, to prostě nejde. Tohle umí pochopit jen člověk, který je na tom stejně.

Začal mi chybět čas, který bych věnovala sama sobě

Víte co byla jedna z mých největších chyb v životě? Nenaučila jsem svou rodinu dělit se o běžné rodinné povinnosti. Všechno jsem dělala sama.

Neuměla jsem se domluvit s vlastní rodinou, že si budeme vzájemně pomáhat. Vždyť stačilo, abych je naučila pomáhat při běžném mytí nádobí, luxování, utírání prachu. Mám syna a dceru, měla jsem i manžela a ani jeden z nich mi nikdy nenabídl pomoc při úklidu, 🙂 než jsem sem změnila.

Neuvědomovali si, že když mi pomůžou, pak budu mít právě ten čas, který bych mohla věnovat jim a vyjet s nimi třeba na kolech.

Stop

Když se přidá nemoc, je jasno. Tady už je i volba jasná.
Tohle už je poslední úsek, kdy se můžete vzbouřit a změnit co změnit jde.

Tady už jde o vaše zdraví o váš život. Co uděláte?

Stáhnete se a přijmete život takový jaký je i za cenu ztráty vlastní identity a budete více

odpočívat?

NE vezměte všechnu sílu, co vám ještě zbyla a začněte bojovat. Bojujte za sebe a pro sebe.

Vyhrajete.
Najděte motivaci. Pro většinu z nás jsou asi největší motivací právě naše děti.

Jak na to?

Možná trošku drsné, ale když nebudete dost silná a ZDRAVÁ, jak se chcete postarat o své děti?
Už chápete, kam mířím?

Není to sobectví, začít se mít ráda. Je to nutnost. Najděte lásku v sobě. To je první krok k uzdravení svého těla i duše.
Začněte se mít ráda.
Začněte dělat věci jinak, zapojte rodinu a rozdělte se i o domácí práce.

Věřte mi,vůbec se jim to nebude líbit :-), ale zvyknou  si  a sleví ze svého pohodlí a nakonec budou rádi,

protože vás uvidí více v pohodě.
Dejte služce ve vás výpověď.

Je na čase vzít svůj život do svých rukou

Já jsem to dokázala a ráda bych svoje zkušenosti nabídla i vám. Na tomto blogu mohu předávat informace více lidem, protože vím, že hodně z nás řeší podobné životní situace a někdy chybí dobrá rada nebo třeba jen jiný úhel pohledu.
Věřím , že zde najdete odpovědi a také inspiraci pro radostný život. Další informace, které by vás mohli zajímat najdete v mém eBooku zdarma Labyrintem emocí k sebevědomí a radosti