Jmenuji se Marie a mám to štěstí být matkou syna a dcery, kteří jsou dnes již dospělí.
S klidným srdcem mohu říct, že jsem na ně nesmírně hrdá. Každý den cítím vděčnost nejen za ně, ale i za to, kým jsem se díky svým zkušenostem stala.

Zažívám svobodu, která mi dodává sílu a která roste každým dnem. Jsem šťastně rozvedená, plním si své sny a nacházím radost v každodenních maličkostech. Když se rozhlédnu kolem sebe, cítím, že mi nic nechybí. Postavila jsem si malý domeček podle svých představ – a také trochu podle zásad feng shui. Cítím se v něm neskutečně dobře.

Teprve teď chápu pravý význam slov: „Můj dům, můj hrad.“

Můj domek stojí uprostřed velké zahrady, která zatím čeká na své dokončení. Čas od času přemýšlím, jaké to bude, až stromy a keře poskytnou stín a květiny dodají zahradě barvy a vůni. Ale víte co? To všechno mi dělá radost už teď. Baví mě pozorovat, jak se příroda probouzí, jak vše roste a jak ze země vykukuje nový život. Učím se netlačit na čas – vše má svůj přirozený rytmus. Je to jako navlékat korálky na nit života. Každý korálek je zkušenost, která tvoří naši jedinečnou mozaiku.

Ale ne vždy byl můj život takový.

Často se myšlenkami vracím zpět a uvědomuji si, kolik věcí tehdy ještě neexistovalo. Putuji svou minulostí a s vděčností si říkám: „Zvládla jsem to. Došla jsem až sem.“

Když jsem se vdávala, zdálo se mi, že mám všechno, co si žena může přát – skvělého manžela, který mě miloval, a já jeho. Naše manželství vypadalo na první pohled idylicky. Děti rostly jako z vody a vše se zdálo být v pořádku. A přesto… postupně jsem začala cítit, že život kolem mě plyne, zatímco já zůstávám na místě.

Začala jsem být nespokojená, frustrovaná, a s dvaceti kily nadváhy jsem se cítila zbytečná. Něco mi chybělo, ale dlouho jsem nedokázala zjistit, co to je. Myslela jsem, že problém je v práci, a tak jsem vystudovala další školu při práci a péči o rodinu. Získala jsem vysněnou pozici, ale prázdnota ve mně jen narůstala.

Jak už to bývá, nic se v životě neděje náhodou. Vše má svůj důvod.

Jednoho dne mě kamarádka přivedla k józe a k partě úžasných žen, které si uměly užívat život. To mě inspirovalo. Začala jsem se zajímat o to, proč jsem nespokojená, přestože cvičím a držím různé diety. Odpověď byla jasná: změna musí začít uvnitř.

A tak jsem vykročila na cestu hledání. Hledala jsem samu sebe. Trvalo mi téměř deset let, než jsem našla svoji sílu, rovnováhu a spokojenost. Absolvovala jsem nespočet kurzů a přečetla spoustu knih o zdraví, výživě, pohybu a životním stylu. Pochopila jsem, že mé tělo – zatížené lymfedémem, se kterým žiji už více než 25 let – potřebuje něco jiného, než co se běžně doporučuje.

Právě proto jsem se rozhodla sdílet své zkušenosti prostřednictvím blogu. Věřím, že moje poznatky mohou inspirovat a pomoci i vám.

A co manželství?
Ano, skončilo. Ale byla to zkouška, kterou jsem zvládla. Dnes jsme s bývalým manželem přátelé, bez zášti a zloby. I to je důležitá část mé cesty – uvědomit si, že všechno souvisí se vším.

Věřím, že mě jemnohmotný svět už tehdy vedl správným směrem. Díky němu jsem dnes tady, ve svém domě, kde se každý den probouzím s vděčností za život a všechny zkoušky, které mě formovaly.

Dcera otevřela oči, podívala se na mě a usmála se:
„Dobré ráno, mami. Dnes je nádherně, viď?“

Usmála jsem se zpátky. „Ano, je.“ Moje srdce bylo plné lásky a vděčnosti. Ano, život je krásný.